Some moments last for eternity.
A few months ago I started to paint the big picture, the initial intention was to create something simple, easy, bit abstract on large format. But somehow it did not work. The picture was staring at me and protested: "You can not leave me like that!". The next two days I tried everything possible, painting, rinsing, scratching, berating, but in vain. It lay there for several months.
I realized that the image does not want to be mere decoration, wants to live and speak. I went back to it, knowing.
Whether in meditation, imagination, or just with open-eyed, we still have something to explore, to realize.
* * *
Některé okamžiky v našich životech bývají nositeli výrazného uvědomění. Jakéhosi vhledu, ať už směrem dovnitř nebo ven. Ať jde o něco opravdu velkého nebo docela nicotného, vždy nás to překvapí a navždy změní.Některé okamžiky trvají celou věčnost.
Před několika měsíci jsem začala malovat velký obraz, prvotní záměr byl vytvořit něco jednoduchého, lehce abstraktního na pořádný formát. Ale nějak to nedopadlo. Obraz na mě civěl a protestoval : "Takhle mě nemůžeš nechat!". Další dva dny jsem zkoušela všechno možné, malovala, vymývala, škrábala, hubovala, ale marně. Ležel mi tady několik měsíců.
Uvědomila jsem si, že obraz nechce býti pouhou dekorací, chce žít a promlouvat. Vrátila jsem se tedy k němu, vědíc.
Ať už v meditaci, imaginaci anebo jen s otevřenýma očima, máme stále, co objevovat, co si uvědomit.
No comments:
Post a Comment